Představte si, že za sebou máte příjemný večer ve vaší oblíbené hospůdce. Poseděli jste s přáteli, popili dobrého piva a už už se chystáte zvednout. „Ne ne, díky pane vrchní“ říkáte, „další už si nedám.“ Jenže stále máte chuť svlažit rty dobrým pivem. Velké nechcete, na malé babské to není, tak si dáte ŠNYT!
Nemáte představu o tom, co je to šnyt? Není to malé pivo ve velkém půllitru. Výčepní prostě do normálního půllitru natočí, přesněji řečeno nařízne, trochu piva a to na jeden zátah. Šnyt si do půllitru nechá naříznout třeba hospodský pro kontrolu jakosti piva, nebo host, když už nemá velkou žízeň, ale stále ještě chuť. Nejlépe se nařízne klasickým pákovým kohoutem. Moderní kompenzátorové kohouty, šnyt prostě neumí. V roce 1936 napsal fejeton o šnytu Karel Čapek.
„Šnyt jak známo patří mezi míry duté; není to půllitr ani malé pivo, nýbrž míra toliko přibližná. Malé pivo si dávají nepijáci; piják piva, když se nechce napít, nýbrž toliko se zavlažit, nedá si třetinku, za niž by se jaksi před celým světem styděl, nýbrž šnyt. Šnyt je půllitr, ale nenapěchovaný, s pěnou do půl sklenice; záleží na dobré vůli hospodského, kolik té pěny do půllitru nadělá.
A právě z toho vznikl aktuální problém šnytu. Jde totiž o dlouhý boj hostinců s pivovary; a protože se pivovary nechtějí dát, hrozí šenkýři, že zruší šnyty, jelikož prý na nich prodělávají, a že budou prodávat jen pivo do poslední kapky odměřené jako chemikálie ve zkumavce. To tedy by znamenalo konec šnytu, míry neurčité a přesně neodměřené; a dobří pitci v hospodách by nemohli hlaholit, že si dnes už žádnou nedají a jdou do hajan, a pak se obměkčit a říci: „Tak pane vrchní, ještě jeden šnyt.” Pijákům by chyběla ta poslední krůpěj na rozloučenou, které se říkalo šnyt. Ale žádné strachy: mnoho z věcí, které nám hrozí, se nesplní. Ani šnyt nezanikne, neboť s ním by zmizel oblíbený přechod a kompromis mezi „dát si jednu” a „nedat si už nic”. Šnyt je aspoň něco víc než nic, i když to není plná sklenice. A proto se udrží jako většina kompromisů.“
Lidové noviny 18. 4. 1936
Dnes bychom mohli konstatovat, že šnyt už asi zanikl. Většina hospodských už ani neví co to je, a kdybyste šnyt chtěli, nemají na něj kalkulaci. Některý výčepní vám ho udělá, vždy se ale jedná buď o výjimečnost pivnice, nebo dobrou známost s výčepním. Šnyt je dnes už spíše věcí nevšední, než všední o které píše Karel Čapek. A přitom je to nejlahodnější hlt na konci vydařeného večera.
