Vím přesně, jak dlouho jsem v Praze. Ve své internetové bance mám uloženou šablonu, na které je uvedeno číslo měsíce, kdy jsem poprvé platil nájem. Nepočítejte, je to něco přes dva roky. Kam tím směřuji? Není v silách normálního bělocha (pro rasisty myšleno v přeneseném slova smyslu), aby stihl projít všechny pražské hospody, bary putyky a nálevny.
Potkal jsem se na loňském Memoriálu Matěje Kuděje s vnukem slavného Jaroslava Haška, Richardem. Bavili jsme se U Pivrnce nad půllitrem lahodné 12° Plzně o tom, jak to bylo s tím slavným Švejkem. Jak jistě víte, Švejk skutečně existoval a to, že měl rád pivo, není třeba ani dodávat. Richard říká, že je lepší vyjmenovat hospody, ve kterých Švejk nebyl, než ty, ve kterých byl.
Co se Prahy týče, je to skutečně kosmopolitní město. Nechci tu ale psát o památkách, kostelech ani lidech. Tam, kde vám bude v Praze dobře, jsou bary a hospody. Základ je: hospodskej, dobrý pivo, úroveň služeb a jak zpívá Dan Landa „…a dobrý záchody – ty mám rád“. Může se totiž lehce stát, že se na nějakém na čas ubytujete.
Za zmínku stojí také pražský fenomén Pivní Galerie. Stovky druhů piva z celé Evropy a spousta velmi zajímavých pivních rarit. O té ale třeba příště.