Seznámili jsme se někdy v roce 1992. Tehdy jsem v Rádiu Agara působil jen jako hlas, který občas při čekání na Mirku namluví nějakou reklamu. V produkci tam pracovali dva. Oba se jmenovali Petr. Jeden byl Král a druhý Beránek. Dodnes jsme přátelé, kteří si telefonují, vzájemně si pomáhají a vědí, že tu ten druhý je. Až do 27. Listopadu 2009. Petr Beránek v tento den odešel z tohoto světa. Dobrovolně.
Internet je celosvětové médium a každým dnem na něm přibývají informace o každém z nás. A tak neustále bobtná a roste. Dříve se říkalo, že rádio je nejrychlejší médium. Rychlejší než noviny, nebo televize. Jenže v rádiu se dá říci informace až v nejbližším možném vstupu. Ovšem na internetu, můžete publikovat TEĎ. Mimochodem první médium, které přineslo informace o smrti Michaela Jacksona, byl internet. Informace o Vás, o mě, o všech se na celosvětové síti dají najít i v případě, že se snažíte všechny cesty za sebou zamést.
Petr Beránek byl na internetu naposledy přesně 27. listopadu 2009 ve 12 hodin a 6 minut.
Když jsem byl před časem s přáteli posedět v Záležitosti na Žižkově, dával jsem k dobru historky, kterými Bery všechny kolem sebe zásoboval. Nebyly to historky, které byli smyšlené, nebo upravené. Jsou to skutečné a pravdivé příběhy, které se staly jemu osobně. Vyprávěl je vždy tak neuvěřitelným způsobem, že se jeho posluchači plácali do stehen smíchy. Dám jich minimálně 5 z patra. Prasknete smíchy. Třeba balvan, který letěl z věžáku do záhonů pod oknem…nebo Er Té Péčko – to je ruční transformátorová pájka…nebo jeho rozštěp na zadních sedadlech, když jeli ze hry a nabourali do lampy, nebo zkřížená řídítka na kole, když jel na Benďáku na kole. Jen si vzpomenu a vidím ho. Jeho s Eliškou a Barunkou.
Petr byl také velmi nadaný hudebník. Kdysi hrával s Romanem v Benediktu. Vlastně hrával dodnes. Obecně měl k hudbě velmi blízko. To on mě naučil poslouchat nástroje. Vždy pustil nějakou „černošárnu jako prase“ a říkal „..slyšíš tam tu basu jak ten černoch na ní jede… vvvvvv aaaanebo ten bicák, jak ta hajdka zvoní?!“ Nikdy před tím, jsem nebyl schopen odfiltrovat jednotlivé nástroje.
Byl to velmi zábavný společník, měl ten dar a každý kdo ho znal, ho prostě miloval. Ono to ani nešlo jinak. Však jsme, alespoň někteří z nás byli součástí jeho života, jeho historek. Jenže někde hluboko uvnitř měl své srdce, duši, trápení žal a samotu. Ten osudný pátek se rozhodl odejít a odešel. Navždy.
Čest jeho památce.
Bery, těbůch.