Už jednou jsem použil těchto řádků, abych nechal unášet své myšlenky. Vlastně to nebylo jednou a dnes nebudou všechny jen moje. Hustý! Ne fakt! Tohle téma mě prostě potkalo a musí ven. Ledový jablka, zmrzlá mrkev, ledová čokoláda a Stardust!
Sedím v baru, který se jmenuje Bar. Prostě Bar. Na Krymský si na nic nehrajeme. Náš bar je Bar, ostatně, říká to i jeho neón. BAR! Manažeři a provozní z okolních restaurací, kin a barů se tu setkávají nad ránem, když uzavřou svoje podniky a dopřejí si drinky, které jsou opravdické – rozuměj poctivé. Petr mi řekl, že sem chodí po zavíračce svého podniku právě proto, že staff v Baru je boží! “Tam Tě nenatáhnou kámo a Sex on The Beach udělají poctivě i když cejtí, že asi není úplně pro Tebe.”
Vedle mě na barové stoličce sedí Zuzka. Místní holka. Je tu každý večer. Milá, otevřená upřímná, krasná, mladá gruppies, která ví co je život. A když tě nezná zpravidla řekne, že sex už někomu slíbila. Fakt je upřímná. Její vlastní firewall. Výhodou je, že zná Španěla, který tu hraje. “Zuzi, řekni ať Diego zahraje Stardust!”
Music Sounds better with you! Vzpomínám na Badyho, který to hrál před dvaceti lety u mě v Tipu. Z gramofonu! Tehdy fungovalo spojení muzika a jídlo. Jak úzce je to i dnes propojené. Uvnitř našeho Baru už se nedá dýchat. Je totiž velký jako průměrný obývák – bez toho obýváku. Tady dole, jak jsou ty dva schody, hraje ten španěl. Dnes pro nás Stardust. Vzpomínám na trip po Berlíně, když jsme s Bejby hledali diskotéku SOUND z Wir Kinder vom Bahnhof Zoo!
No jasně že to jde dohromady, říká Monika. Třeba můj táta nám dělal škvarkovou pomazánku, kterou jsme nenáviděli. Jednou nám ale řekl, že je to mletá kočka! Já s bráchou jsme po ní skočili, protože tu ve škole nikdo neměl! Pravda, neměl a ani soudruh ředitel tomuhle receptu nebyl nakloněn. Táta ho tehdy poslal do …
Vzpomínky na dětská jídla či pokrmy, která jsme tolik milovali, jsou dnes jako živé. Když jsem byl ještě malý Milánek, měli jsme na balkoně peřiňák, vyložený polystyrenem. Na podzim do něj rodiče koupili sto kilo jablek. Jako teenager jsem těch ledových jablek snědl snad deset každý den. Od té doby musím mít jablka v lednici! Teplý jablka mi prostě nechutnají. Nazdar!
Monika ujíždí na zmrzlé mrkvi, kterou vyndá z mrazáku. Pomalu jí chroupe a její syn tomu nevěří. Zuzka miluje z mrazáku snad jen vodku. To je její palivo. Honza, jehož maminka pochází ze Slovenska, vyhledává v Praze halušky. Ty nejlepší jsou na Letné U skřetů! Markéta a Hela, když byly malé, dostávaly po nedělní huse pivo do “Husí skleničky”. Jen deci do malé duritky, aby holčičky nebolelo bříško. To dnes už nepotkáš.
Bejby vzpomíná na ledovou čokoládu z Německa. Takový mini čokoládky ve zlatých papírcích a byli na ní méďové. Její mana! A dnes? No jasně, že když je někde mají, tak je musí mít. Stejně jako já studený jablko a Zuzka ledovou vodku. Ale ta musí být fakt skorozmrzlá!
Music Sounds Better With You!
