“Proto je u mě pití piva svatým časem a dokonce vím, že hostinec a stůl uvnitř má takové právo azylu, jako za starých časů, kdy jste vběhli do kostela a nemohli vás tam zabít.” Bohumil Hrabal
Tolik klasik, sedíce nejčastěji U Tygra. Být v hostinci je opravdu krása, kteroužto je možné s kostelem srovnati. Povím Vám, jak to mám rád já. Z každého místa, sedíc u stolu měl by host vidět placmistra, neboť tak jest zaručeno, že on vidí jeho, zejména pak sklenici jeho prázdnou. Hospoda měla by míti místo pro až 40 hostůch. Jeli-li více, dělit by prostor měli logické fundamenty. Velkým úsilím a metou jest, světlo správné zvoliti. Nebýt moc vidět, ani světlo ani tma, však soupíči do tváře viděti vhodno jest. Seděti je milé na podprdelníku, však ne vždy je ho třeba. Stůl kulatý není příliš vhodný, poněvadž lokty z něj padají. Důležitá je i možnost pohybovati židlí ku stolu, nebo stolem ku lavici tak, by byla ergonomická vzdálenost píče od stolu ustanovena.
Tehdá, dávno tomu, se lidé zdravili „Pozdrav Pán bůh.“ – „Dejžto Pánbůh.“ a později pak „Ruku líbám.“, či „Poklona.“. Dnes by placmistrovi, ni hostu huba neupadla, za Dobrý den.
Nemám rád hospody , kde stojím uprostřed lokálu ště ve svrchníku, sledujíc ploužící se personál kol mě, kterémužto je fuk, rezervačních poznámek na stolech kol mne. Pak první bystrý uvolí se a jednu z cedulek sundati se zhostí, pak já připadám si jak nevezdejší, boje se, že mu v lokále bahnem našlapu.
Výčapný člověk pak měl by úslužný býti, ne však vlezlý či jinak hostí obtěžovati měl. Pivo nositi na požádání měl by, neboť jen tak host svého výčapného potřebovati může. Znalý všech triků a kejklí s pivem při čepování měl by býti, aby ostudu před hosťmi nepřipustil si.
Jak tedy pivo řádně a dobře čepovati? Čepovati by se mělo vždy do řádně vymytého a ještě mokrého skla. Je-li sklo suché na polici stojíce, před použitím mělo by vždy opláchnuté býti.
MLÍKO
Mírným škrcením kohoutu dopusťmež, bychom sklenici naplnili až po okraj pivní pěnou, která je hustá, plná piva a drobných bublinek. Při pití pak píč necítí toliko pěnu, ale skutečné pivo, mlíko na pohled připomínající.
ČOCHTAN
Naráz, rychle otevřeným kohoutem vpusťmež do sklenice pivo tak po hraně, že ani z velké výšky nepadaje nelze pivo rozbít o žádnou ze stěn. Výsledkem je sklenice po okraj plná piva, které na sobě nemaje ni žádné pivní pěny obsahuje velkou měrou nejvíce přírodního CO2. Takové pivo mělo by býti píčem rychle pito, neboť postrádaje pivní pěnu, hladina v kontaktu se vzduchem rychleji zvětrávati pivo umožňuje.
ŠNYT
Správný šnyt, je naříznutí piva do sklenice tak, že kohout pivní je na pár vteřin výčapným naráz otevřen a zavřen. Nehlídá se zde míra, neb důležito jest několik centimetrů piva s odpovídající bohatou pěnou na sobě míti. Šnyt, dávati zdarma jest doporučeno takovým hostům, kteří po zaplacení ve svrchníku u výčapu stoje, loučí se s ostatními píči. Po cestě domů pak navadí toliko prach z cest na jazyku váleti, neboť jest v ústech šnyt!
A který způsob čepování piva jest nejlepší a nejlahodnější, však nikoliv nejsložitější?
HLADINKA
Jest vrcholem mistrovského umu, při čepování piva na jeden zátah. Styl k pivu nejšetrnější, kdy pivo není rozbito, utopeno ani čepováno nadvakrát. Píč dostávaje pivo okamžitě po načepování, může vychutnat onu hutnou pěnu, kteroužto museje vprvě ukousnouti třeba, by mu pivo do hrdla vteklo. Hutná pěna, držeje se dlouze na hladině pak zaručuje, že pivo jest déle čerstvé.
A taková piva čepují v Konviktu, nebo v Hospodě v NYC.
Dovětek:
Staročeština, kterou jsem si dovolil použít, někde i vymyslet, se mi k tomu pivnímu tématu prostě hodí. Kdo nebyl v Konviktu, neví co je hladinka. A pokud ji čepuje i ten Váš hostinský, pochlubte se v komentářích. Mimochodem, byl jsem v Konviktu mnohokrát, ale vždy když tam byli chlapi. V sobotu tam byly dvě slečny a už při dosedání jsem řekl, aha, tak dnes hladinka nebude. Tímto se VELMI omlouvám, protože hladinka byla a byl to koncert! Děkujeme!
