Vznik, nebo chcete-li založení Československa, byl velmi složitý proces. Mírou převelikou se o něj zasloužil Tomáš G. Masaryk, který dosáhl v průběhu roku 1918 příslibu uznání nezávislosti od hlavních západních mocností Dohody. Byl v exilu, kde pracoval. Naproti tomu čeští politici doma, byli pasivní a snažili se nevytvářet záminky k jakýmkoliv represím ze strany monarchie.
V Paříži tak Masaryk ustanovil prozatímní československou vládu. Mezitím se politické strany na domácím českém území dohodly na vytvoření Národního výboru československého, který měl připravovat převzetí moci. Mimochodem, svolení ke vzniku Československa dalo Masarykovi také Rusko. Masaryk správně podotkl, že: „padnou-li země koruny české, padnou Slované a Rusi nevyjímaje.“
16. října 1918 byla zveřejněna poslední rakouská nabídka, která by akceptovala vznik Českého státu, tedy bez Slováků. Byla zamítnuta, stejně jako nabídka na Rakousko-Uherskou republiku, která by zaručovala autonomii pro Čechy a Slováky.
Dne 28. října 1918 zahájila v Ženevě delegace Národního výboru vedená Karlem Kramářem jednání s představitelem protirakouského zahraničního odboje Edvardem Benešem o vytvoření a podobě československého státu. Mimo jiné dospěli k dohodě, že nový stát bude republikou (byla uvažována i monarchie), prezidentem se stane Masaryk, Kramář bude předsedou vlády.
Ještě na jaře roku 1919 uvažoval Masaryk a to zcela vážně před řadou evropských politiků o tom, že by nově vzniklé Československo mělo mít přístup k moři. Jednoduše hledal možnost, jak by našel odbyt pro ostravské uhlí. Přišel s myšlenkou „koridoru“ mezi Bratislavou a Terstem, který by měl hned několik výhod. Umožnil by nové republice přístup k moři, čímž by ve světle tehdejší Evropy měla větší šanci na konkurenceschopnost. A druhým důvodem by byl pomyslný klín mezi Rakouskem a Balkánem, čímž by se zabránilo další možné kolonizaci ze strany Mocnářství.
Samotný akt vzniku ČSR nebyl vůbec jednoduchý a netrval jedno odpoledne. Masaryk tomu říkal, že dělá revoluci, na jejímž konci je právě vznik republiky, přičemž 30. říjen byl závěrečným revolučním dnem.
Ve světle dějinných událostí je velmi smutné, že neumíme tuto první naší republiku pojmenovat a slavíme tak, například podle Facebooku Makra, vznik České republiky. Přitom je to tak jednoduché. Byla tu monarchie Rakousko-Uhersko. V roce 1918 vzniklo Československo, neboli Československá republika, stát pro Čechy a Slováky, tedy ČSR. V těchto dnech tedy slavíme 100 let od tohoto okamžiku.
Neslavíme tedy založení České republiky, ta vznikla 1. ledna 1993 rozdělením Československa na dva samostatné státy.
Neslavíme ani 100 let Československa, to zaniklo 31. prosince 1992 a trvalo „jen“ 74 let.
Neslavíme ani vznik samostatné Československé republiky. To by totiž znamenalo, že tu před tím byla nějaká nesamostatná Československá republika.
Neslavíme ani 100 let (trvání) republiky, protože ta v období druhé světové války neexistovala.
Správné tvrzení může tedy vypadat takto: V neděli 28. října 2018 slavíme 100 let od založení republiky. Já osobně bych tam netahal to Československé, protože slavíme historický moment založení první naší republiky vůbec.
Svou svobodu.
Ačkoliv …
