To vůbec nevíš! Já začal publikovat ve svých dvanácti letech! Tehdy se mé články týkaly erotických představ. Tak bych to napsal dnes. Miloval jsem sníh, růže a pochopitelně holky, ponejvíce spolužačky, zejména jedinou. Své představy jsem projektoval do článků ve školním časopise Třináctka, na Třinácté základní škole v Mostě. To bylo před 36 lety…ale pointou článku je Miloš! Udrž to!
Od zápisu jsem však navštěvoval Čtvrtou základní školu. Tam jsem, v první třídě, dostal od svých rodičů kornout. Krásná historka je o tom, jak jsem patřil do 1A, ale neustále jsem seděl v 1B. Až jsem si natrhal ty papírky, abych trefil … na to se zeptej, to Tě pobaví! Ovšem na sedmou a osmou třídu nás Národní výbor převelel na třináctou školu. Tam tyhle ročníky nebyly a tak jsme měli Love field. A já Bínu!
Třináctka, řekneš si časopis…! Mojí tehdejší publikací byla nástěnka metr krát metr u šaten té základní školy a moji čtenáři spolužáci. Tomu časopisu, nástěnce, vycházelo nové číslo co týden! Měl jsem tam své okénko, už nevím jak se jmenovalo, ale bylo o lásce. Pochopitelně. A nejčtenější! Týden co týden po mně pan učitel Bína, tehdy ještě soudruh učitel Bína, chtěl nový příběh. Což o to, já psal rád, ale já, na rozdíl od něj, jsem to musel prožít! Každý týden! Ve dvanácti letech!
Rukou, čínským perem, na vytržený list papíru ze sešitu přírodovědy, protože do učebnice, obzvlášť na stranu 67, nebylo co dopsat, jsem psával své články. Mimochodem strana 67 byla na černém trhu základní školy nejprodávanější stránka. Tam byly ty výjevy. V roce 1987 to byl náš nejerotičtější časák a ještě nás z toho zkoušeli! Psal jsem tehdy o svých láskách. O sněhu a růžích sporadicky, protože Bína chtěl akci! A tak tam byly všechny, a taky Slávek, protože mi domlouval polibek v sedmém patře. U ní! No spíš pusu…
Kamila! První velká láska mého života. Tehdy pochopitelně platonická, protože jsme nevěděli, jaká jiná může být. Ve třídě seděla vlevo za mnou. Já měl v penálu zrcátko, abych jí stále viděl. Logicky. A ona věděla, že na ní koukám. A smála se. Nikoliv mně, spíše na mě, bez ohledu na ostatní. Já jí miloval…jak jen může dvanáctiletý chlapec milovat dívku, svou spolužačku.
Kamila o hudební výchově krásně zpívala a jako první do školy přinesla sukni. Řekneš si, že mi chlapci, jsme byli u vytržení… Nikoliv! Jen jsme viděli, že i holka má stehna. Mnohem více jí záviděly ostatní spolužačky. To je příběh o sukni na základní škole v sedmé třídě. V roce 1987.
Kamila do jisté míry formovala moje platonické cítění lásky v životě. Pochopitelně, že jsem si jí bral mnohokráte za ženu, ponejvíce, když jsem usínal. To jsme se často i milovali. Obvykle tak, že jsem jí dal pusu, kterou Slávek domluvil a utekl jsem. No láska! A pak jsem usnul.
Říkáš si, že když je cílem tohoto článku Miloš, proč tak obšírně, dramaticky a a láskyplně píši o svých diletantských letech chlapce. Tak si představ tu nástěnku a Bínu, kterej chce článek! Kurva piš!
Zlomená ruka, pojistka, dlouhé peníze a já si koupil motorku! První řidičák v patnácti letech. Simson Enduro 51 za 7000 Kčs. Díky maminko! Po třech letech jsem jí prodal za deset a dnes (2022) je na Bazoši za pětatřicet tisíců! Fanda mi navrtal blatník, nohou ohnul rám a moje Enduro se stalo lapačem. Zvedlá prdel! Prvního jsem svezl Basťocha. Bylo mu osm let. Seděl na nádrži a řídil. A taky jsem jezdil za Kamilou na chalupu.
A teď to půjde ráz na ráz. Zvedlej zadek motorky znamená, že holka sedíce za Tebou, napadává prsama a vším co ta holka má, na Tebe. Tehdy se holkám volalo z budky. Nevíš?! Na ulicích existovali takové miniaturní místnosti, kterým jsme říkali budky a v nich byl telefon. Volalo se holkám, jestli jdou ven. Jak to zvedl její táta, dělal si meziměsto. Tůů tůůů.
Máš v hlavě toho Miloše? Už tam budu!
Takže jsme v budce a voláme holkám, jestli půjdou ven. Na motorky nám nasedaly za barákem, aby je neviděli rodiče. Přece nepustíš svojí princeznu s nadrženým kancem na mašině?! Fanda měl Emzetu 150ku! Ale on už holku měl, tak jsme s klukama na Simsonech jezdili i za něj.
Snad se bavíš, můj milý čtenáři, ale k smíchu už to bylo.
Přišli první mobilní telefony. Hned od začátku uměli i krátké textové zprávy. Jen nebyly slyšet. Takže když psal kamarád, že jsou s holkama v hospodě, přišel´s pozdějš.
Lepším se to stalo v době, kdy hloupé telefony vystřídali ty chytré. Žádné esemesky, ale fotografie holek. Nooo, to už se rozmýšlíš. Vidím Bínu, jak mě štve – dělej zažij to a napiš to!
Jo jdu!
Tydlety intenety. Jako mladej jezdíš na motorce, domlouváš se s holkou na pozejtří ve tři, a ona tam je. A je to naprosto normální! Čas oponou trhnul, jak napsal Honza Neruda. A dnes? Po těch letech? Už nemáme Kčs ale Kč. Už nemáme výjezdní doložky, ani spolužačky. Sukně jsou běžný, a chytrý telefon Ti umí říct co si máš vzít zítra na sebe, v který hospodě hrajou a že dal gól Pastrňák. Tuhle kamarádi pluli na lodi po Chorvatsku k Řecku. Všichni na palubě čuměli do telefonu, nebo pilotovali svůj dron. Oboje chytré. A kde je Kamila?!
Je mi 48. Sereš na fotky holek, na drony, na nástěnky a to platonický už taky bylo. Větší radost Ti udělá Miloš, když Ti pošle přes WhatsApp recept na kuřecí paličky v pekáči se zeleninou. A nebo sedíš vedle něj v hospodě a on Ti vypráví o jednoduchém naložení celého kance do jednoho pekáče! Máte orgasmus oba.
Orgasmus je orgasmus, ale jak říká Adam, “Ale bílej sex má taky něco do sebe.”
A Bína to věděl, taky znásilňoval lednici nad ránem!