Elektronická evidence tržeb

Politik, který se chce zapojit do debaty o elektronické evidenci tržeb, je motivován několika vnějšími podněty. Může mít pocit a třeba i osobní zkušenost, že restauratéři jsou podvodníci a je potřeba jejich prostředí nějak narovnat, nebo si může myslet, že EET je dobrý způsob jak obecně vybrat mezi poddaným lidem více na daních pro stát, který tak může více utratit.

Jsou ale i takoví politici a zejména ti, kteří problematice implementace EET trochu rozumí, kteří jsou přesvědčeni, že podnikatelsko-restaurační prostředí lze narovnat i jinými státními, dosud v hojné míře nevyužívanými instrumenty, a že EET bude mít ve svém důsledku více nákladů než výnosů, více negativních, než pozitivních dopadů.

Na otázku: Kteří z nich mají pravdu?, už pomalu začíná odpovídat čas, který jak víme, má obvykle odpověď na vše.

V první vlně se EET týkala restaurací a hotelů, tedy výhradně podnikatelského prostředí. Podnikatel je v našem státě uvyklí na mnohá nařízení. Vždyť už když podnikat začínal, byly mu kladeny takové podmínky a splnění takových povinností, nad kterými občas zůstával rozum stát. Jenže sen mít hospodu byl silnější a tak splnil i tu poslední překážku a povinnost. K prvnímu prosinci 2016 jich však několik tisíc končí. Jsou mezi nimi poctiví hospodští, kteří měli sen o vlastním podniku. Někteří z nich také vytvářeli pracovní místa – zaměstnávali kuchaře a servírky. Důsledkem je, že dnes nemají na zavedení EET ani finančně ani psychicky. Stát tak přichází o daň z podnikání této hospody a od 1. prosince se musí navíc starat o nově přihlášené na úřadu práce.

EET se v první vlně týká zhruba 40 tisíc podnikatelů, což je pouhých sedm procent z celkového počtu 600 tisíc, kteří do systému EET spadnou po náběhu všech čtyř etap do března 2018. Sedm procent! Misky vah se začnou srovnávat po 1. březnu 2016, kdy dopady EET pocítí i obyčejný běžný občan, neboť tímto datem se spustí povinnost evidovat tržby i pro maloobchody a velkoobchody. Rozuměj pivovary, večerky, všechny prodejny potravin, ovoce zeleniny, masny, rybárny a drogerie, obchody s látkami, prodejny aut, trafiky i prodejny knih, zásilkové služby i e-shopy. Kolik z nich asi skončí? Nebo, kolik z nich zdraží kvůli zvýšeným nákladům?

Hospodští byli první a dnes, po zavedení EET mají jasno. Vědí, že politici v kalkulaci nákladů na EET mají chybu, resp. součet není úplný. Nikdo totiž nezahrnul do nákladů, kromě nové pokladny, softwaru, připojení k internetu i práci člověka, který EET v dané společnosti zavádí. V případě hostinského je to pochopitelně jeho čas, který musí tomuto nařízení věnovat. A není to čas, který by si vyšetřil ze svého podnikání. Je to čas, který tomuto nařízení vlády musí věnovat navíc! Tedy čas ze svého. V případě větší společnosti je to dokonce člověk na poloviční úvazek, který se zabývá jen zavedením EET a komunikací s výrobcem pokladního systému a Finanční správou. Dále jsou to další zvýšené výdaje pro účetní, či školení personálu.

Proč stát utrácí daně nás všech, aby vybral vyšší daně od nás všech? Proč stát nutí podnikatele utrácet finanční prostředky za věci, které dělat nechtějí a pro jejich podnikání jsou zcela zbytečné? V přeneseném slova smyslu – proč stát utrácí peníze podnikatelů? Proč namísto toho stát nemotivuje a nepodporuje podnikatele v jejich činnosti stejně jako nadnárodní korporace? Vždyť oni zaměstnávají lidi, dávají jim práci, mzdu a odvádí daně. Nebo si opravdu myslíte, že všichni kradou a je důležité je prásknout?!

Napsat komentář

Vaše emailová adresa nebude zveřejněna. Vyžadované informace jsou označeny *